Zájemci o návod a rady, hlaste se, ptejte se. Rekonstrukcí stříleckého kroje se zabývám řadu let a velmi ráda budu s nadšenci sdílet potěšení z několikaletého společného díla.
Martina Jakobová
Rekonstrukce pro svobodné dívky
– ve spolupráci p. Romanou Habartovou, vzor na putovní výstavě
Za okolností, které jsou popsány v příspěvku od Marka, bylo objednáno zhotovení vzorového modelu pro ženy a velmi sváteční model "pro nevěstu":
1. vázání šatky "konce dole", krajka směřuje dozadu, na zádech krajkou ven. Přes uzel by měl být uvázán "motýl" - ozdobený pruh plátna, naškrobený, uvázaný do mašle. Tuto součást dívky moc nechtěly nosit, ujala se až v roce 2020. V jednom copu přes motýla a šatku má být vpletená stuha (zdroj Kvaše). Malé holčičky mají dva copánky s červenou mašličkou.
2. sukně i spodnice stejných parametrů jako pro vdané. Pozor na sukně o délce až do půli lýtek nebo ke kotníkům, sice jsou více historické, ale rozhodně nečekejte, že se budou dokonale točit. Délka by musela být kompenzována přidáním materiálu na šíří, jinak při točení neudělá talíř, ale zvon. Dívky mají vzadu sukně bílé, vepředu velké květy, rozžehlené. Pouze sváteční verze (např. nevěsta) má zadní sukni ručně vyšitou u vrapení a nažehlení na plech (plizované)
3. kordulka – barvy modrá, vínová, lahvově zelená, fialová i hnědá by měly působit starodávným dojmem. Výstřih do U je zdobený skládanou vyšívanou nebo saténovou jednobarevnou stuhou o šíři 5-6 cm. Pozor na přehnané odění do brokátu, nepasuje totiž do původního záměru, tedy zadání na rekonstrukci kroje ze staršího období (1. poloviny 19. století), a to z důvodu brzkého odložení krojů v naší oblasti. Brokát a hedvábí byl v té době materiál pro pány, na lidové veselici ve výjimečném případě (nevěsta), a rozhodně ne pro všechny, o výjimečnosti těchto látek svědčí i archivní píseň z Koryčan "Chodí Jožka po ulici" .
4. rukávce – uvázané nad lokty, z madeiry nebo z krajky.
5. punčochy bílé, vzadu protkané červenou nití. Na bílé odborníci trvali (ale jen pár let), dnes jsou přípustné i černé nebo bez punčoch). V návaznosti na vývoj kroje jsou žádoucí konsekvence - bílé punčochy k dlouhým sukním (aspoň do půlky lýtek až ke kontníkům Kvaše 1814), černé punčochy ke kratším sukním z pozdějšího období (polovina 19. století, délka sukně pod kolena)
Postupně se obměnily červené „pracovní“ sukně za květované jako mají svobodné dívky, na rukávce se přišily límce – krejzlíky - krajkové či madeirové. Kordulky (vestičky) a kabátky (lajblíky) do chladna jsou ze sukna, dyftýnu nebo i sametu jako pro ženy. Pro výjimečné příležitosti (např. pro nevěstu) je zhotovena kordulka brokátová s vrapením z hedvábné stuhy. Způsob skladů je na obrázku neidentifikovatelný, proto lze použít různé sklady, v ideálním případě odpovídající technikám v okolí.
Úpravy krojů pro dívky, které postupně probíhaly
:
Barevná skládaná stuha kolem krku 5 cm široká, výstřih do U, sjednotí se délka sukní. Šatka uvázaná na "čelenku" s motýlem, krajkou dozadu.
